VÍRA V DOBRO

Ukázka z knihy

Každý den nastává tím, že se rozední a každého z nás potěší, když se rozsvítí sluníčko, které zaplaví celý svět svými paprsky. Koho by nepotěšil krásný slunečný den plný světla, které zaplavuje celou naši Zemi. Je přece přirozené a normální, že když přichází nový den, tak se slunce na obloze rozzáří a my se můžeme pustit do nového dne. Nad tímhle se nikdo z nás přeci ani nepozastaví. Tohle je samozřejmost! Tohle patří přeci k životu. No a když přichází jaro, oteplí se a k tomu svítí krásně sluníčko, ptáci po dlouhé zimě začínají zpívat a příroda je nabitá energií, tak takovéto jarní dny nalijí čerstvou energii do každého z nás. Po dlouhé zimě přijde úleva, přijde teplo a člověk se podvědomě raduje. To je přeci přirozená věc, že po zimě přichází jaro, že příroda rozkvete a že teplý jarní vzduch odvane veškeré chmury a deprese po zimě. No jo, je to normální a je to přirozená věc, ale představte si, že by se jednoho dne slunce na obloze neobjevilo a že by nenastal obyčejný den, jak ho známe.

A víte, že v naší historii existovalo mnoho civilizací, které měly panickou hrůzu z toho, že se bohové rozzlobí a že jednoho rána se slunce na obloze prostě neobjeví? Celé generace lidí, které věřily v různé bohy se bály, že jejich hříšné skutky rozzlobí boha nejvyššího a ten jim prostě sebere slunce! Tohohle se v dnešní době ale nikdo nebojí. Je nad slunce jasné, že sluníčko prostě vyjde, protože my víme, jak to ve vesmíru chodí, že se Země otáčí a tím pádem se zákonitě každé ráno naše Země otočí tak, aby se dostalo sluníčka i na nás. Pro nás je to samozřejmost a ani nás ve snu nenapadne, abychom za tento dar života byli někomu vděční. Bereme to jako věc, která je zadarmo a za kterou se prostě neděkuje. Je to samozřejmost a nad takovými úvahami člověk dnes nechce ztrácet ani vteřinu času, natož, aby se zamyslel v jakém režimu funguje celý vesmír a příroda, které jsme součástí. Já osobně si myslím, že slunce je zdroj veškerého našeho života a jsem neskonale vděčný za tu veškerou energii, kterou od slunce my lidé dostáváme. A dostáváme ji darem! Tady nefunguje žádná „vychcaná“ ekonomika, či jiné blbosti, které si lidé vymysleli do své doby. Vidíte ten rozdíl? Slunce rozdává energii všem a zcela v režimu daru, ale člověk se odtrhl od přírodních zákonů a vytvořil si vlastní svět, ve kterém je něco za něco. Co myslíte, co je přirozené a normální?

Příroda, které jsme součástí, respektuje zákony, které fungují na principu daru a tak tento obrovský organismus, který nazýváme přírodou, pracuje ostošest tak, aby každý člen veliké rodiny přírody mohl žít, mohl se nasytit, mohl se rozmnožovat a mohl dýchat. Je přirozené a normální, že dýcháme… Vzduch je přeci také darem a je zcela zadarmo. Každý z nás už při svém zrození se nadechne čerstvého vzduchu, který v nás rozproudí krev a bez dýchání bychom nevydrželi ani pár minut. Vzduch, který dýcháme už ale není tak vzdálený, jako sluníčko, které nás zaplavuje světlem a energií. Vzduch, který obsahuje životodárný kyslík, vzniká dýcháním rostlin. Bez fotosyntézy rostlin, která doposud není zcela jasně pochopena, bychom totiž nemohli existovat. Drahocenný kyslík totiž vyrábí rostliny, které se živí nejenom vodou, půdou, ale také sluníčkem. To znamená, že kdyby nesvítilo sluníčko, tak by rostliny nemohly vyrábět kyslík a my bychom neměli co dýchat. No není to krásný řetězec plný darů? Celá příroda tedy funguje v režimu, který bychom mohli nazvat „princip daru“. Teprve když máme vhodné podmínky k životu, kdy je teplo, světlo a máme co dýchat, teprve potom nastává ten správný život!

No, ke správnému životu patří přeci také rozmnožování! Celá příroda se snaží o to, aby vznikaly příští generace. Rostliny, zvířata a nakonec i lidé mají v sobě program, který nás vede k tomu, aby náš rod nezanikl, ale abychom se rozmnožili a vytvořili potomstvo. Člověk není žádnou výjimkou. A když dospějeme do určitého věku, tak se v našem srdci probudí touha po dětech a my se chceme stát rodiči. Tohle se už týká každého z nás velice osobně. To je přeci přirozené a normální, že chceme mít potomky a že se těšíme na dětičky, které pak z celého srdce milujeme. Podívejme se tedy, jak to funguje u nás, u lidí. No, myslím, že to není o moc jiné, než jak je tomu v přírodě. Když se nám totiž vytoužené miminko narodí, prvně se nadechne a začne křičet jako o život, tak jsme všichni naměkko. Maminka mu okamžitě intuitivně přikládá prso k hlavičce a miminko se učí přijímat potravu. Každý z nás je jako miminko obdarován mateřským mlékem a obrovskou energií mateřské lásky! Takže i my lidé ctíme princip daru a naše miminko krmíme mlékem zcela zadarmo a bez jakýchkoliv požadavků ve smyslu, že z toho něco budeme mít. Miminko nám totiž nemůže nabídnout nic jiného než svou lásku, křik, probdělé noci a hromadu posraných plenek. Většina z nás se tedy rodí do principu daru, kdy od svých rodičů dostáváme darem to nejcennější, co k životu miminko potřebuje. Není to jenom mléko a péče, ale většina z nás své čerstvě narozené děti miluje. Jsme šťastní, když se na nás miminko poprvé usměje, když nás poprvé vezme za prstík a v principu daru dokážeme vytvářet velice silný a hluboký lidský cit, který se nazývá láska. Když vytváříme lásku, tak jsme všichni šťastní a život nám dává najednou smysl. To je přeci přirozené a normální…