CESTA K ABSOLUTNU

Ukázka z knihy

Náš svět, ve kterém reálně žijeme, je na zemi a ta je propojena s celým okolním vesmírem. V tomto prostoru fyzického vesmíru neexistuje jediné místo, které by nebylo zaplaveno energií. Dalo by se říct: že energie je všudypřítomná. Co si ale pod tímto slovem můžeme vůbec představit? Energie je přece benzín, nebo elektřina, nebo potrava! Prostě něco, na co si můžeme sáhnout, co je naprosto hmatatelné a viditelné. Zamysleme se ale nad touto „hmatatelnou“ energií. Ani benzín, ani elektřina, dokonce ani sám chléb o sobě není energií, dokud se nedostane do „přístroje“, který tuto energii dokáže zpracovat. Kanystr benzínu nám sám o sobě ještě nepojede – k tomu potřebujeme automobil a ten zase nepojede bez benzínu. Energie nese vlastně informace, které mohou udělat práci za určitých okolností a pro určitý „přístroj“. Člověka můžeme nazvat také určitým „přístrojem“, který se pohybuje ve světě energií. Chléb, který jíme, v sobě obsahuje energii a ta nám může dopomoct k pohybu, k tvorbě myšlenek a k aktivitě. Člověk se naučil během svého vývoje využívat přírodní zdroje a neustále hledá, jak by si ulehčil život a nemusel tolik pracovat. P

říroda nabízí obrovské množství energií. Největším generátorem energií je však člověk samotný. Co si vlastně můžeme představit pod pojmem „energie“? Co to vlastně je? Jak vypadá? Proč vzniká, na co ji tady máme? Energie, jak už jsme si řekli, obsahuje v sobě informace, zjednodušeně řečeno: energie = informace. Tyto informace zaplavují celý vesmír a ten na ně reaguje – a to vývojem. Vraťme se ale na zem a podívejme se kolem sebe, kde můžeme nalézt „neviditelné energie“ a jak si je vůbec můžeme uvědomit. Už to, že se ráno vzbudíme, posadíme na posteli a vstaneme, už to je veliký důkaz o působení nehmotných energií v našem prostoru. Člověk si vůbec ani neuvědomuje, že se právě postavil a že jeho tělo je pevně spojeno se Zemí. Prvním důkazem energie Země je její přitažlivost – neboli gravitace. Naše tělo je tedy neustále přitahováno Zemí a my si můžeme ráno sednout na posteli a vstát. Probrali jsme se tedy ze spánku do fyzického prostoru zaplaveného nehmotnou energií Zemské přitažlivosti. Tato ohromná síla je všude na Zemi a my ji bereme jako běžnou součást našeho života, aniž bychom si uvědomovali, jak každý atom našeho těla po celý život nepřetržitě komunikuje přímo se Zemským jádrem. Takže energie nese v sobě informace a Zemská gravitace předává každému fyzickému atomu v její blízkosti přátelské informace sblížení a splynutí s celkem. Země je tedy nepřetržitým generátorem informací pro obrovské množství atomů, které se nachází na jejím povrchu a v její blízkosti.

Podívejme se však dál. Vstaneme z postele a jdeme si umýt zuby. Rozsvěcujeme v koupelně světlo a až teprve teď jsme schopni pochopit, že v koupelně pracuje žárovka, která potřebuje elektrickou energií k tomu, aby svítila. Žárovka se rozsvítila, protože jsme sepnuli spínač a ten „vpustil“ tok informací do žárovky. Tyto informace zpracovává wolframové vlákno a každý atom tohoto prvku reaguje podle fyzikálních zákonů – vytváří světlo a to tím, že se rozžhaví. Nastal tady proces komunikace, kdy jedna informace zadala příčinu, aby vznikla informace nová. To byla ovšem pouhá žárovka, která pracuje s energiemi na velice jednoduché úrovni. Tuto úroveň však každý z nás dobře chápe a my si pod pojmem „energie“ můžeme lehce představit právě tuto svítící žárovku. Naše lidské tělo a vědomí je také podobnou žárovkou, která je ale vývojem mnohem lépe propracována a dovede zpracovávat a tvořit energie v mnohem jemnějších vibracích a v mnohem širším spektru energií, než je světlo a teplo. Tím, že jsme se ráno probudili a sedli si na postel, tím jsme také „zapnuli“ vypínač a naše „žárovka“ se rozsvítila. Začali jsme tvořit totiž myšlenky a ze stavu odpočinku, kdy naše vědomí více či méně pasivně odpočívalo, jsme se probudili a vědomí, jako veliký generátor roztočilo kola myšlenkových procesů a pochodů. Už to, že nás vůbec napadlo jít do koupelny, je práce která zasluhuje obdiv! Vědomí totiž zhodnotilo soubor informací, které jsme během svého vývoje nashromáždili. Prověřila se všechna pochopení, která člověk nabyl během všech svých minulých zrození.

Zdá se vám to jako hloupost, že při obyčejném ranním vstávání si toto všechno člověk uvědomuje? Vždyť sotva kouká a ještě skoro nic neví o okolním světě. Je to ale velmi jednoduché… Podobně i počítač, když ho zapneme, tak musí nejdříve prověřit všechny své programy a udělat „průvan“ v informacích, které do něj uložil člověk – stejně tak i my, když ráno vstáváme, děláme „průvan“ celého našeho bytí. Uvědomujeme si: kdo jsme, kde jsme, co děláme, jaké máme problémy, co nás tento den čeká… Člověk se takto dostává do reálného fyzického světa, ve kterém začíná aktivně tvořit myšlenky a zhodnocovat situace. Začínáme takto aktivně tvořit nehmotné energie, které vysíláme do prostoru kolem nás a ty zapříčiňují naše činy. Takže: když jsme vstali z postele a udělali pár krůčků do koupelny, tak během této kratičké chvilky, jsme zhodnotili veškeré informace, které jsme doposud v průběhu našeho vývoje nasbírali. Nezasluhuje to obdiv?! A to ještě nemáme vyčištěné zuby a učesané vlasy! Rozsvítíme světlo v koupelně a obdivujeme žárovku, jako svítí, obdivujeme sami sebe a naši úžasnou civilizaci, která dokáže pracovat s energiemi, které jsme si tak lehce podmanili. Podíváme se do zrcadla a opět vytváříme stovky myšlenek, které jsou tak rychlé, že je ani naše aktivní paměť nestíhá ukládat, a proto si je vůbec neuvědomíme. Naše vědomí tudíž produkuje množství energií – tedy informací, které se pohybují opět ve dvou rovinách. V rovině pozitivní a v rovině negativní. Podíváme se do zrcadla a uvidíme náš unavený obličej, který se nám ale vůbec nelíbí! Na nose se nám dokonce udělal „jebák“ a to nás rozčílilo! Myšlenky zhodnocují situaci a my tvoříme negativní energie, které nepůsobí na náš žaludek zrovna příjemně. Tělo je ještě líné a svaly jenom pomalu plní příkazy z centra informací energií – našeho vědomí. Ale ten „jebák“! Na popud našeho vědomí, strachu a zároveň i vzteku, vylítnou naše ruce a snažíme se tohoto vetřelce na našem nose zlikvidovat. Snažíme se ostošest, rozčilujeme se a mačkáme ho. Leč marně! Je brzo a náš kosmetický nepřítel musí ještě několik hodin zrát. Zdá se vám, že je to blbost? Taková maličkost přece nepatří do kapitoly o Cestě dvou energií! Ale ano! Život je přece složen pouze z maličkostí. A právě v naší koupelně, ve které teď stojíme a snažíme se zbavit „jebáka“, právě tady a teď se odehrává tvorba dvou základních energií, které vytváří celý vesmír a které zapříčiňují celý vývoj.

Naše vědomí tvoří negativní energie a zároveň pracuje velice intenzivně i v rovině pozitivní. „Takhle přece nemůžeme jít na ulici mezi lidi. Co si pomyslí? Máme přece svou důstojnost, své postavení! Nejsme jen tak někdo! Musíme přece vždy vypadat lépe, než ti ostatní!“ – říká nám jeden tok myšlenek. Druhá část našeho vědomí nám sděluje: „Jeden „jebák“, co na tom je… Za pár hodin zmizí a ti, s kterými se máme rádi, těm to přece vadit nebude. Svět se nezboří kvůli jedné malé kosmetické vadě krásy. „A teď se v tom vyznejte! Co udělat? Jak zareagovat? Jsme v koupelně sami, nikdo tady není a my si nevíme rady. Stalo se vám to už někdy? Jak na to má člověk reagovat? No, každý na tuto situaci reaguje jinak. Každý člověk má za sebou řadu lidských zrození a každý člověk má za tuto dlouhou dobu vývoje jiné chápání a jiné zkušenosti. Každý člověk se tedy s takovou situaci dovede vypořádat po svém, každý vytváří na tento problém jiné energie. Někdo bezradně volá svým přátelům, roztřese se, vezme si jeden den volna a tento maličký „jebák“ mu může z nastalého dne udělat peklo. Peklo si však člověk dělá zcela sám a tato malinká vada krásy za to vůbec nemůže. Takto se člověk může dostat lehce do deprese a propadnout aktivní tvorbě negativních – destruktivních energií, které nejsou sice vidět, ale každý z nás je už mnohokrát pocítil a nikoho nemusíme přesvědčovat, že existují. Za všechno může však vývoj, během kterého jsme nabrali pochopení a ta nás vedou k dalším životním situacím a k novému chápání ve sféře dvou energií. Jiný člověk, který objeví na svém nosu „jebáka“, se ale pouze zasměje, mávne rukou a v práci všem ukazuje, jaký překrásný „úlovek“ získal přes noc na svůj nos do své sbírky „jebáků“. Takovýto člověk, který dokáže zlehčit svým chápáním nepříjemné situace je dokonce od svých spolupracovníků zahrnován obdivem, je oblíben a i tato kosmetická vada na něm je s úsměvem přehlížena. Tento člověk dokáže pozitivní energii aktivně tvořit ve své mysli, a proto je nám příjemný a my ho máme rádi. Popišme si teď rozdíl mezi těmito dvěma lidmi, kteří svým chápáním tvoří dvě rozdílné energie.

Popišme si, jak vlastně taková „nehmotná“ energie vypadá, jak si ji vůbec můžeme představit a jak ji v praktickém životě můžeme cítit. Člověk, který se má natolik rád, že nesnese zhyzdění svého nosu „jebákem“, začíná vytvářet negativní energie. Rozdíl mezi pozitivní a negativní energií je v jejich poslání. Soubor informací, kterým říkáme pozitivní energie, vede a popisuje cestu vývoje až k splynutí se samotným Absolutnem. Negativní energie má své poslání v destrukci, její soubor informací má za úkol zbrzdit a zastavit vývoj, vrátit ho zpět. Tímto však vývoj podporuje – protože neguje pozitivní informace, dává tak zcela zřetelně najevo, co je a co není vývojové – tedy pozitivní. Celý vývoj lidské bytosti neustále prochází chybami a omyly, které nás žalostně bolí. Tyto chyby nám ale jasně ukazují, co je a co není pozitivní. V praktickém životě je to jednoduché: když jsme nešťastni a někdo nám ublíží, tak nás bolí celá duše a následně i tělo. Každý člověk dokáže tuto energii precizně identifikovat. Když tvoříme negativní myšlenky, tak nikdy nejsme upřímně šťastni. Tato destruktivní energie nakonec ničí nás samotné. Podívejme se teď ale blíže, jak taková destrukce vzniká a jak tato nehmotná energie pracuje.