DRAHÉ KAMENY NAŠÍ ZEMĚ

Ukázka z knihy

Už od doby, kdy vznikl člověk, od dob, kdy svět uvítal první lidskou bytost, už od těchto dávných časů byl kámen pro nového lidského tvora velice důležitou součástí života, bez které by moc dlouho nepřežil. První lidé se dokonce ukrývali a žili v jeskyních, kde je chránila veliká masa hornin před nebezpečím tehdejšího divokého světa. První sekery, kopí či hroty šípů si lidé zhotovovali také z kamene. Celá tato doba se dokonce nazývala: „Doba kamenná“. Člověk, který získal, na rozdíl od zvířat, to nejcennější, co ho odlišovalo – intelekt, ho začal okamžitě používat. Po prvním co sáhl byl tedy kámen a začal s ním pracovat, jak to jenom nejlíp šlo. Jeskyně mu poskytla obydlí, ostré kameny použil na výrobu zbraní, a kameny samotné mu dokonce poskytly i velice cennou věc, a tou byl oheň. Když totiž začneme tlouct dvěma kameny o sebe, tak odlétají jiskry, a pravěký člověk si všiml, ze kterých kamenů létají jiskry nejvíc, a ty používal pro rozdělání ohně. Tohle všechno moc dobře víme a učili nás to už v základní škole. Podle vědců byli tito první lidé velice primitivní a hloupí a prý ani zdaleka nedosahovali našeho intelektu. Já si myslím, že tihle lidé měli stejný rozum jako my a dokonce ho možná měli někdy mnohem víc než člověk, co vyrůstá v chamtivé tržní ekonomice…

První lidé totiž neposkakovali jenom v jeskyních, nelovili jenom primitivními zbraněmi zvěř, ale žili i kulturním životem, stejně tak jako my dnes. Nečuměli sice celý den na televizi, ale snažili se o to, aby jejich život byl krásnější a přinášel jim radost. Je zajímavé, že vykopávky na místech, kde žili první lidé, neposkytly jenom torza kamenných zbytků, jako jsou například hroty šípů vytvořené z pazourků, ale také první šperky. Už odedávna se člověk parádil a obklopoval krásou přírody. Myslím, že zájem o drahokamy, o krásné a třpytivé krystaly, je stejně starý, jako člověk sám a že i v době kamenné věnovali první lidé veliký zájem studiu krásy třpytivě čirých kamenů, kterými se obklopovali. Tímto zájmem přišly na svět první „drahé kameny“…

Tak a máme tady něco drahého! První lidé náhodně nalezli třpytivé krystalky či barevné valounky v řece a jejich krása je ohromila natolik, že je chtěli vlastnit a dokonce každodenně nosit při sobě, aby celému světu ukázali, jakou mají nádheru. V těchto dávných dobách byl ale veliký problém kameny opracovat, a tak bylo třeba nejenom přemýšlet, ale i hledat způsob, jak třeba do valounku karneolu či tyrkysu vyvrtat dírku, aby se mohl krásný kámen stát náhrdelníkem či náramkem. Opracování bylo tedy velikým oříškem a člověk musel studovat kameny, aby zjistil, že některé jsou tvrdší a dokážou proškrábat či vyvrtat dírku do kamene měkčího. Po dlouhém bádání tak lidé sestrojili první vrtačky či brusky, které dokázaly kameny alespoň částečně opracovat tak, aby mohly vzniknout první šperky. Ty nesloužily jenom na ozdobu žen, ale mnohem častěji je nosili muži, kteří chtěli celému světu ukázat, jakou mají moc a kolik drahých kamenů si můžou dovolit vlastnit. V dávných dobách ale nebylo vlastnictví tou nejvyšší metou. Neexistovala komerce a chamtivost jak ji známe dnes. Mnohem více než po vlastnění věcí či drahých kamenů lidé prahli po poznání a spasení duše. Víra v bohy byla tou nejvyšší prioritou, kterou uznávaly celé generace lidí od svého vzniku, téměř až k dnešním dnům.

Kameny nezůstaly stranou. Už přece patřily do lidského života, a tak ty nejkrásnější drahokamy nosili šamani, mniši a kněží, kteří je věnovali samotným bohům. Drahé kameny tak získaly mystický smysl a mnohé krystaly drahokamů sloužily ke kultovním, náboženským a jiným duchovním účelům. Ty nejcennější věci jsme prostě nabízeli našim bohům jako dar a důkaz toho, jak je ctíme a milujeme. Kameny se tak velice rychle staly nejenom symboly moci a bohatství, ale také symboly duchovní úcty a víry. Náš svět nesl na svých bedrech desítky různých civilizací a ani ta naše nebude nejspíše poslední. Drahé kameny uctívané pro svou krásu, čistotu a duchovní náboj se hřály na výsluní zájmu mnoha těchto civilizací. Zlato bylo sice symbolem bohatství, ale drahé kameny se cenily mnohem více, protože jich nebylo zas až tolik jako zlata a jejich zpracování bylo nad míru obtížné, na rozdíl od drahého kovu, který byl dobře zpracovatelný. Každá civilizace měla svého „kamenného favorita“. Svět v dávných dobách nebyl tak globalizován jako dnes a pokud se civilizace vyvinula v místech, kde se nalézaly třeba tyrkysy, pak se tento kámen stal oblíbeným drahokamem, který všichni uctívali. Je zajímavé, že v dávných dobách nebyl diamant tím nejcennějším drahokamem, protože tehdy ho lidé téměř nedokázali brousit a opracovat. Diamant se totiž i dnes nedá brousit ničím jiným než opět diamantem…

Různým kamenům přikládaly dávné civilizace různé schopnosti, a tak se lidé zdobili drahokamy nejenom pro jejich cenu, ale věřili, že budou chránit jejich zdraví, blahobyt či dokonce majetky. Vírou v nadpřirozené schopnosti třpytivých drahokamů získaly tyto kameny ještě větší cenu a staly se opravdu „drahými kameny“…