LÁSKA NAŠICH DĚTÍ

Ukázka z knihy

Každý, každičký člověk si prošel obdobím, kdy byl roztomilé a bezbranné miminko. Všichni jsme tedy byli roztomilí, měli jsme mini-ručičky a náš dětský pláč nenechal spát žádného dospělého. Člověk si sice kojeneckým věkem prošel, ale většina z nás zapomněla, jaké to je být kojencem. Lidské aktivní vědomí se po porodu překotně vyvíjí stejně tak, jako fyzické tělo, které obrovským tempem nabírá na váze. Během prvního roku života člověk roste tak, že kdyby takhle rostl dalších deset let, tak by každý z nás vážil dvě tuny a měřil alespoň deset metrů… Tohle závratné tempo je zapříčiněno potřebou těla stabilizovat veškeré orgány, svaly i kosti ve fyzickém světě. V bříšku mělo miminko vše potřebné od živin až po imunitní ochranu maminky. Po porodu se ale všechno změnilo a vydalo se tak na cestu postupné samostatnosti.

První krok, který musí každý člověk vykonat, je samostatné dýchání. V symbolické rovině to znamená, že malinkatý človíček se tímto pevně propojil s fyzickým světem, se svým okolím, kde bude žít. Dýchání je životní priorita, protože jsme se vyvinuli tak, že bez kyslíku, který okysličuje naši krev, bychom během málo chvil umřeli. Nádech a výdech funguje zcela automaticky a pasivní vědomí řídí tempo a také množství vzduchu, které do sebe nádechem dostaneme. Během emocí anebo pláče dítěte se dech zrychluje stejně tak jako tep srdce a krevní oběh. Dýchání je první samostatný úkol, který na téhle Zemi vykonáme. A nikdo nám s tím nepomůže! Nadechnout se musí každý člověk zcela sám a podle vlastního rozhodnutí. Novorozenec má ale velice efektivní navigaci a jeho pasivní vědomí ho vlastně přinutí, aby se nadechl co nejrychleji, jak to jenom jde. První nádech je tak pro každého člověka naším prvním a prioritním duchovním úkolem v našem světě. Když se spustí „dýchací automat“, tak vzápětí čeká na miminko další mnohem náročnější úkol. A tím je, co nejrychleji začít přijímat potravu. Je totiž zapotřebí, aby miminko přešlo z pohodlného a bezbolestného přísunu energie, který se děl v bříšku přes pupeční šňůru a vznikající trávící orgány tak neměly téměř žádnou práci.

V bříšku sice probíhají všemožné testy a kontrola veškerých orgánů a to i trávicích, ale zkouška na ostro zatím ještě neproběhla. Miminko si sice mohlo cucnout plodové vody, ale mateřské mléko, to je úplně jiná klasa! Miminko bezprostředně po narození má snahu odpočívat. Samotný porod byl pro něj velice vyčerpávající a tak usíná, aby nabralo nových sil. Než k tomu ale dojde, tak se snaží sestřičky i lékaři o to, aby si maminka přiložila čerstvě narozené miminko na hruď a obeznámila ho s prsní bradavkou. Ne každé dítě okamžitě pochopí, že tohle je nový zdroj energie, na který se musí přisát. Chviličku to trvá, než miminku dojde, že je třeba vlastní aktivity a že se musí naučit sát mléko samo. K tomu dochází většinou až chvíli po porodu. Proto miminka nejdříve zhubnou a teprve až se „napíchnou“ na nový zdroj energie – na prso s mateřským mlékem, teprve až pak nabírají na váze. Miminku se pak velice rychle aktivují další orgány. Příchodem prvního mléka do těla se celý metabolismus rozjede na plné obrátky a tak žaludek, střeva a následně i ledviny či játra začínají pracovat na ostro.

Malinké tělíčko je zatím neohrabané, miminko dokonce ani pořádně nevidí a samo se nedokáže ani převalit na stranu, když má třeba přeležený bok. Vše musí zařídit maminka a tak je miminko naprosto odkázané na její péči. Jediná forma verbální komunikace, tedy takové komunikace, kterou náš sluch zachytí, je dětský pláč. No není to prdel? Narodí se vám malý raneček, miniatura lidské bytosti, která je roztomilá a nádherná, ale už od prvních vteřin po porodu to řve jako o život. Dětský pláč je nepřehlédnutelný a jak už jsme si říkali, nenechá žádného dospěláka klidným. Nově vzniklé aktivní vědomí miminka je totiž jako nepopsaný papír, ale je plně funkční a dokáže tvořit energie stejně tak jako každý jiný člověk. Pro tvorbu prvních myšlenek jsou velice důležité podměty těla. Tyto podměty zpracovává aktivní vědomí přes dva filtry, a to filtr svědomí a filtr ega. Tyto dva soubory v prázdném aktivním vědomí se starají o to, že miminko dokáže velice bezpečně rozlišit pozitivní a negativní energii. Když bylo dřív v bříšku, tak nevnímalo bolest, byly to spíše nepříjemné tlaky, co se lišily od příjemného vrnění a tepla pozitivních energií. Už v bříšku se tak miminko učilo cítit, co je negativní a co pozitivní.

Porodem a prvním nádechem se ale vše zaktivovalo a miminko začalo cítit velice nepříjemnou bolest! Tohle v bříšku nebylo a bolest pociťuje novorozenec jako velice nepříjemnou a negativní záležitost. Na druhé straně ale miminko cítí mnohem intenzivněji i radost, štěstí či dokonce až euforii, když se bolest bříška a vnitřní třes během nasycení změní ve slast, pocit naplnění a pohody. Miminko se tedy v pozitivních a negativních energiích orientuje perfektně a hlavní impulzy k samostatné tvorbě těchto dvou nehmotných veličin přináší jeho maličké fyzické tělo …