MILAREPA – HVĚZDNÝ PŘÍBĚH

Ukázka z knihy

Návštěvníci z hvězd přilétli z velké dálky. Byli to lidé, kteří svou technologickou vyspělostí převyšovali dokonce i naše současné možnosti a chápání. Jejich technologický pokrok šel ale ruku v ruce s pokrokem duchovním. Milarepa žil v samotě kdesi v tibetských horách a jeho doba neznala technické výrazy, které dnes běžně používáme. V té době na obloze totiž létali jenom ptáci a “bohové”… Neexistoval totiž žádný létající stroj, který by lidé dovedli vyrobit. A tak slova a výrazy, jako balón, letadlo, raketa či dokonce vesmírná loď, neexistovaly. Neznal je tedy ani Milarepa. Vznášející se létající talíř, který bychom dnes nazvali “ufo” a všichni by hned věděli, o co jde, tak tento výraz Milarepa neznal, a proto ho nazval létající domeček či vznášející se kovové hnízdo.

Lidská společnost se od dob Milarepy posunula o tisíc let dopředu a poslední desetiletí se naše civizilizace pohybuje v technologické revoluci! Nové vynálezy, jako je rozhlas, televize, mobily či internet, doslova změnily naši civilizaci a člověk se tak lehce orientuje v celé řadě technických výrazů, co se staly běžnou součástí našeho života. Milarepa měl úžasné schopnosti, dokázal dokonce i levitovat, uměl celou řadu meditačních cvičení, která bychom mu dneska mohli jenom závidět. Ve své jeskyňce ale neměl ani vysavač, ani televizi a dokonce ani žádný internet. Bez těchto vymožeností si mnoho lidí nedokáže představit ani jediný den svého života. Tisíc let totiž dokáže lidskou společnost změnit po všech směrech. Máme sice vyspělé technologie, ale v duchovní oblasti se naše společnost neposunula od dob Milarepy příliš daleko.

Návštěvníci z hvězd, kteří přilétli v Milarepově době k naší Zemi, byli ale po všech stránkách rozvinutější, než naše dnešní společnost. Zřejmě už překonali sobecké období mamonu a všemocné víry v peníze, ve které se nachází dnešní svět. Pojďme se tedy podívat, co se dělo po návratu průzkumníka z hvězd, se kterým se tak podivně Milarepa seznámil. Svým vědomím dokázal ovládat jeho létající talíř, ale nechtěl se povyšovat či mu dokonce ublížit. Povedlo se mu ho ale vystrašit, a tak bylo jasné, že tento “mimozemšťan” se po návratu na mateřskou loď postará o pořádný rozruch. V této kapitole se budeme dívat na návštěvníky z hvězd naším dnešním pohledem. Milarepa si opět meditoval ve své jeskyňce a my si pomocí dnešních slov a výrazů popíšeme, jak vypadalo “město” – obrovská mateřská vesmírná loď návštěvníků z hvězd…

Vystrašený pilot létajícího talíře vylétl z atmosféry Země a jeho průhledný talíř se automaticky naváděl k mateřské lodi. Tohle bylo pro pilota velice nepříjemné. I když to byl mírumilovný a hodný člověk, i když byl každý talíř mnohokrát bezpečnostně chráněn, i přesto měl obyčejný lidský strach o život. Vše sice perfektně fungovalo, ale vše bylo průhledné a on si připadal, jako kdyby neletěl ve svém bezpečném talíři, ale jako kdyby letěl vesmírem sám a zcela nahý. Během průletu vyššími vrstvami atmosféry se kolem talíře objevila jiskřivá záře, což byl normální jev, který se děl pokaždé během průletu atmosférou, kdy antigravitační stroj překonával zemské síly. Technologie tohoto malého průzkumného talíře byla ale na obrovské úrovni, kterou by nechápali ani dnešní vědci. Nebyl to totiž stroj, jaké známe v dnešní době.

Pro lepší představu si můžeme připomenout automobil, který všichni moc dobře známe. Moderní auta mají mnoho bezpečnostních a dokonce i inteligentních prvků, které řidiče upozorňují na nebezpečí či jiné problémy. Auto je ale pouhý stroj s motorem, který člověk musí sám řídit. A řídíme ho pomocí našich rukou a nohou. Je to tedy stroj, co poslouchá naše povely pomocí mechanických přesunů energie. Létající talíř byl ale vytvořen tak, aby fungoval jako součást pilota. Motorem nebylo totiž jenom zařízení, které fungovalo samostatně bez účasti člověka, jako třeba spalovací motor v automobilu. Vědomí pilota bylo totiž plnohodnotnou součástí pohonné jednotky. Tyto stroje byly vytvořené tak, aby myšlenka člověka z hvězd byla energií, která určuje směr letu, rychlost a vše ostatní. Takovýto létající talíř by nedokázal letět sám, protože pilot byl součástí pohonné jednotky. Tohle dnešního člověka zatím ani ve snu nenapadlo, protože lidské myšlenky se nepovažují za energii, která by měla v našich současných technologiích nějaký význam.

Létající talíř měl samozřejmě i svůj energetický zdroj, který se staral o většinu funkcí při letu. Milarepa se vcítil do tohoto zařízení a z jeho úhlu a pohledu chápání byl létající talíř nedokonalým pomocníkem, který jakž takž umožňoval člověku levitovat. Přečetl si totiž, že dvě třetiny levitačních schopností má na triku létající talíř a pouze jednu třetinu jeho pilot. Přišlo mu tedy podivné, proč se člověk v talíři nenaučil levitovat na sto procent a proč přenechal dvě třetiny levitačních schopností podivnému létajícímu hnízdu či spíše domečku…

Technologie této mimozemské civilizace ale byly vyvinuty tak, aby člověk byl hlavou, která rozhoduje, co se bude dít a technické vymoženosti či stroje obstaraly tělo, které mělo ruce či nohy a vykonalo nepříjemnou fyzickou práci. O něco podobného se snaží i naše civilizace. Návštěvníci z hvězd byli ale už v této dávné době jak technologicky, tak duchovně mnoho tisíc let před námi. Možná i proto byl pilot malého průzkumného talíře tolik vyděšený. Technologie, které ovládal, byly tak vyspělé, že daleko přesahovaly i tu nejbujnější fantazii tehdejších lidí. A najednou se ukázal jakýsi namodralý človíček kdesi ve vysokých horách a svými záhadnými schopnostmi vyřadil veškerou vyspělou techniku létajícího talíře. Tohle bylo pro pilota obrovským šokem, protože se mu během pár chvil zbořila víra v technologický a duchovní pokrok jeho vyvinuté civilizace, která cestovala vesmírem…