SYMBOLIKA NEMOCÍ

Ukázka z knihy

„Ta moje hlava děravá!“ – tuto větu jsem řekl ve svém životě snad už milionkrát. Vždy jsem totiž na něco zapomněl a moje zapomnětlivost mně v životě nadělala pěkné problémy. Stal se ze mě nespolehlivý člověk, který fůru věcí naslibuje a nic nedodrží. Dalo mi hodně práce, abych rozhýbal mozek a hlavně paměť, která mi sloužila dříve jenom k tomu, abych si zapamatoval, jaký jsem si ve videotéce půjčil film, abych nekoukal dvakrát na to samé. Moje hlava mi připadala děravá a já myslel, že mám nejspíše nějak porouchaný mozek – tedy vnitřní orgán, za který nenesu žádnou zodpovědnost. Mozek je velice zajímavé zařízení. Většina našich orgánů je rozdělena do párů tak, aby při výpadku jednoho z nich nahradil druhý jeho činnost. Mozek, srdce, žaludek a játra jsou jedny z mála orgánů, které nemají „náhradníka“. Mozek je jediný orgán, který je doposud neprobádaným „bílým místem“ a záhadou, jakou člověk ještě nerozluštil. Dříve jsem vnímal lidský mozek jako „kus masa“ uzavřeného v lebce a když mě bolela hlava, tak jsem svaloval tuto nepříjemnost právě na toto „masíčko“. Dnes vnímám, že mozek ve svém celku vypadá úplně jinak, než byly mé dřívější představy. Mozek nekončí kdesi na temeni hlavy, ale pokračuje dál páteří a nervovým systémem. Toto sítivo jemných nervových vláken je pevně a neoddělitelně propojeno s mozkem – je tedy jeho součástí!!!

Kdybych si měl dnes představit mozek, tak bych asi viděl nám všem dobře známý vrásčitý mozek, ale zároveň i obrovský „kořenový“ systém. Spleť vláken a drátků, které se větví ze silné „antény“ zapouzdřené do páteře. Snad nejvíce kořenových vlásečnic bych ale viděl v oblasti břicha. Tato představa a tento „virtuální pohled“ by nám nejspíše ukázal celého člověka v jeho obrysech, a to ve velice jemné kořenové síťovině. Lidský mozek je tedy úplně všude a nervový systém je nejenom napojen na všechny životodárné orgány, ale přímo vstupuje do jejich „těl“. Mozek by se dal přirovnat k živoucímu biologickému počítači, který má svá „internetová chapadla“ rozložená po celém fyzickém těle. Tato řídící jednotka je ale pouhým „počítačem“, který by bez lidské duše nemohl fungovat, stejně tak jako počítač bez uloženého programu a bez obsluhy. Lidské vědomí „sedí“ právě v této mozkové oblasti, ale přes nervový systém je rozprostřené po celém fyzickém těle. Největší koncentrace nehmotného vědomí ale sídlí v oblasti mozku. Tam je centrála a výpočetní středisko, tam je přemostění mezi fyzickým a duchovním světem.

Mozkové buňky vysílají pomocí svých antének nepřetržitě signály, které se pohybují v neměřitelné frekvenci. Tyto zázračné minipočítače vzájemně komunikují, a to řečí elektrochemických impulsů. Tyto výboje jsou ale v tak nízkých energetických hladinách měřitelné energie, že je vědci sotva registrují. Mozková buňka je propojena se svými kolegy, svou řečí si předávájí informace, a to značnou rychlostí. Mozek funguje jako zařízení pohybující se v nepřetržitých impulsech. Energie, která vzniká přímou přeměnou Zemské energie na mikroelektrické výboje v mozku, se vytvoří jako nový impuls, který nastane v momentu ukončení impulsu vývoje předešlého. Mozek je tedy přírodní elektrárnou, která čerpá energii nejenom z chemie, ale i přímo z nehmotných Zemských a Nebeských energií. Pro lepší pochopení těchto impulsů si můžeme představit moderní automobil s počítačem a alarmem.

Alarm vysílá elektrické impulsy, které projíždí drátky po celém autě. Vytváří se tak jeden ucelený obvod. Když ale nějaký vykuk otevře dveře šroubovákem a naruší ucelený elektrický obvod, tak se spustí alarm. Počítač alarmu zjistí, že impuls ode dveří se nevrátil, a auto začne houkat. Podobně pracuje mozek s celým nervovým systémem. Těch drátků je jenom o trochu více a lidský počítač je trochu komplikovanější. Mozkové buňky mají dvě komunikační roviny: jedna se pohybuje v měřitelné chemicko-elektrické rovině impulsů a druhá se už změřit nedá. Všechny informace, které náš mozek během vteřiny nasbírá, se přenáší do mnohem rychlejší řeči „obrázků s pochopením“ a předávají se do nehmotného vědomí rychlostí myšlenky. Je to podobné jako mobilní telefon… Když telefonujeme, tak slyšíme člověka, se kterým mluvíme, ale nevidíme vlny plynoucí z antény a nejsme schopni si ani představit, kolik impulsů za vteřinu vyšle náš telefonek k vysílači a zpět. Náš mozek ale pracuje mnohem rychleji než mobilní telefon a komunikaci s nehmotným vědomím si zatím snad nikdo z nás nedovede ani představit. Nejsou to tisíce informací za sekundu, nejsou to ani miliony, ale miliardy operací, které tyto maličké mozkové buňky předají do nehmotného vědomí. To je propojené s podvědomím i nadvědomím, a tak se vyhodnocuje obrovské množství informací během vteřinky. Třeba když nás vyleká dělobuch. Během tohoto impulsu si podvědomí projede všechna minulá zrození a vyšle informaci, jak by měl nervový systém nejlépe zareagovat.

Mozek pak přijme impulsy z nehmotného vědomí a my sebou pak škubneme. Myšlenky se pohybují v takové rychlosti impulsů, že neexistuje hmotný přístroj, kterým by je bylo možné spatřit. Měřitelné jsou jenom elektrochemické impulsy mozkových buněk, které připravují informace pro vznik myšlenek. Je to podobné, jako když vystřelíme z kanonu.
Náboj můžeme chytnout do ruky, zvážit ho a zasunout do hlavně. Když ho ale vystřelíme, tak naše oko není schopné vidět odpálenou střelu. Mozek je tedy neuvěřitelné zařízení a úžasný dar, který nám pomáhá, aby se naše duše mohla efektivně vyvíjet…

Ta moje hlava děravá! Zapomněl bych, že mozek je sice jenom jeden, ale jako všechno ve vesmíru má i mozek dvě poloviny. Každá z nich hlídá funkci těla a aby to bylo snazší, tak si mozek rozdělil tělo také do dvou polovin. Pravá půlka mozku hlídá levou polovinu těla a opačně. Jedná se ale hlavně o „motorickou část“ – o pohybové ústrojí, svaly, šlachy a kosti. Obě půlky si však předávají informace a doplňují si tak přehled o celém lidském těle. Proto se někdy stává, že při mozkové mrtvici člověk ochrne na polovinu těla.
Mozkové buňky jsou usmrceny výronem krve do mozku a už nemůžou plnit funkci kontroly pohybu. No jo, ale když je člověk houževnatý a rozhodne se své tělo opravit, tak se po malých krůčcích může začít pohybovat. Mozek pak udělá výjimku a koordinaci pohybů částečně zastoupí druhá polovina mozku. Lidské nehmotné vědomí dokáže jako jediná síla vyspravit i mozek! Dalo by se říct, že mozek je jediný orgán, který se nedá transplantovat a ani ničím jiným nahradit! S lidskou duší je to stejné…

V mozku se nacházejí různá oddělení. Podobně jako ve veliké firmě, tak i tady je ředitel, náměstek, účtárna, sklad… Mozek má různá centra, kde se kumulují specializované mozkové buňky pro ukládání informací – pro paměť, pro kontrolu a realizaci zraku, sluchu, čichu, pro kontrolu vnitřních orgánů, pro synchronizaci dechu, srdce a mozkových impulsů. Dalo by se říct, že tato veliká firma – mozek, je perfektně rozčleněná, ale zároveň spolupracuje jako jeden živoucí celek. Myšlenky se ale odlupují nejvíce z povrchu mozku, tedy v symbolické rovině z míst, která jsou nejblíže k fyzickému světu. Čím hlouběji bychom postupovali do mozkové tkáně, tím blíže bychom se dostávali k vnitřním orgánům lidského těla a také k užšímu propojení do nehmotného podvědomí. Mozkové buňky se tedy specializují na sběr a předávání různých informací, ale dokáží se i flexibilně podle nastalé situace „přeškolit“ na jinou funkci a přesídlit do jiného patra. Proto se může ve vzácných případech stát, že když dojde k fyzickému poškození mozku a člověk toto smrtící zranění dokáže přežít, tak se buňky proškolí, a ty, co odešly zraněním, nahradí jiné. Někteří lidé pak nemají dokonce ani poruchy řeči či pohybu. Bylo by to na mnoho knih, kdybychom si chtěli do detailů popsat funkci mozkových tkání v součinnosti s nehmotným vědomím. My máme ale jiné úmysly a jiné problémy…