Pokec o křesťanství …

Ahoj Marceli. Píšu ti poprvé. O loňských vánocích jsem v Sušici, kam jezdím často s rodinou za tchýní a příbuznými a kterou a okolí mám velmi rád, natrefil na tvoje knihy. Vybral jsem si CESTA K ABSOLUTNU, protože jsem stejný výraz znal od Eduarda Tomáše, kterého jsem v minulých letech dost četl. Měl jsem obrovskou radost, že si neodporujete, knihu jsem střídavě hltal a studoval asi půl roku. V „boha“ věřím asi od svých 20 let, na znovuzrozování od 25. Od té doby-teď je mi 50, zkouším „meditovat“ Postupně jsem studoval různé směry buď v Rakousku ( tam jsem emigroval v r. 1988, potom jsem žil 1989 – 1996 v Kanadě). Samozřejmě chci poradit s více věcma, ale možná si na to musím přijít sám.
Teď momentálně nevím, do jaké míry mám u manželky, jsme spolu 20 let, tolerovat její zapálené katolické vyznání. Jsem natolik tolerantní, nebo spíš moc měkkej a blbej, že jsem se, abych netrhal partu, nechal před 2 lety pokřtít. Hlavně proto, aby 3 malé děti v tom neměli ještě větší guláš.
Chodím s nima na mše, jezdím s celou rodinou na farní dovolený. Teď, zrovna jsem dočetl NOVÁ CESTA POZNÁNÍ, mi manželka, rodilá Sušičačka (nebo Susicačka ? nebo Sucičačka? teď přesně nevim. ) „umožnila“ duch. cvičení s jedním zapáleným katol. knězem z Indie a to byla možná ta poslední kapka.
Chvílema mám pocit, že bych už neměl absolvovat žádnou katol. akci. Teď už jsou děti větší, řikám si že už by to mohli rozdýchat. Jako třeba to že začnu místo mše doma „komunikovat“ a jezdit na akce, kam mě to fakt táhne. Nebude nějaké setkání nebo sezení v Sušici mezi 25.12 a 29.12 2013 ? to tam budu a rád bych se účastnil. Jestli ne, stejně Díky za to, že existuješ. Ivan